Leden 2008

Nechápu ho... Je nějakej divnej, prostě mě asi moc miluje anebo příliš nenávidí...

31. ledna 2008 v 21:13 | Rhiannonn |  Bez souvislosti
Hoj,
tak jsem si dneska uvědomila jaká jsem bezohledná svině... Každý večer ode mě dostane pusu, každou noc s ním spím... Přes den po něm ale ani nevzdechnu a nic k němu necítím. Nechápu, proč tam ještě vždycky je. A že prý vždycky je pro mě. Fajn, lehnu si k němu.. A tu noc s ním prostě strávím.. Ale už v někdy v polovině mi zas dojde, že takhle...mi to nevyhovuje a prostě.. ho odkopnu. A on nikdy nic neřekne. Nestěžuje si, jen se schoulí na druhý straně postele a tam je do rána. A já vstanu, když mám výčitky, tak ho pohladím a přikryju, když ne, tak ho ignoruju a jdu si po svém... Zkoušela jsem se k němu chovat hezky. Ale já to zřejmě neumím. Ať dělám, co dělám, vždycky ho odkopnu, nepomáhají žádné uši, nepomáhá ani každých pět minut vstát, zkontrolovat, natáhnout. Ne. Máme prostě takový divný vztah. Já a to moje debilní prostěradlo, co vždycky skončí skopané dole. A já spím na matraci. Ještě, že mi tohle nedělá peřina...

tipy 30.

29. ledna 2008 v 19:53 | Rhiannonn |  Hudební tipy
Tipy!!!

výtvor nepříčetna

29. ledna 2008 v 17:40 | Rhiannonn |  trocha Poezie
Hééj.
Mám radost, napsala jsem básničku. A je taková veselá. A i ten tentonoc uvnitř, nebo co.. :) Jsem z ní štastná, teď si připadám jak Moderní Básnířka. Co na tom, že je to myšleno naprosto vážně. Co na tom, že je to ho*no umění... Koneckonců. Je to m.o.d.e.r.n.a a pod tu se dneska nacpe cokoliv. I ta hromada šrotu, co byla (možná ještě je) na Karláku (mimochodem, mě to přišlo umělecký a s tajným posláním výsměchu všem těm stádovitým výrobkům moderní mainstreamové kultury, i když to asi těžko je to, proč to tam někdo postavil).. Ha ha. Nesouvisle plácám a ani jedno souvětí nedává smysl, což je pozůstatek právě dopsaného díla, takže to ignorujte... A omlouvám se, mám sjetou náladu.
Btw: Vy se nedokážete sjet vlastními myšlenkami?! :-O Já jen, že mě to poslední dobou nějak problémy nedělá. Chachá. *úsměv šílence pokoušejícího se mystikovat*
Tu to je.
*
*
Neuchopitelné provazce odlesků myšlenek stékají po
lebeční stěně
nechávajíc za sebou lehké prasklinky a
temně rudé symbolicky cákance krvavého
zoufalství jemně
drtí životní neúspěch na atomy deprese
které se abstraktní rychlostí světla se
formují v formě
definitivního kladiva konečného řešení
trénují bušení do tepotu naprasklé existence
co zmítá se v blažených epileptických křečích v
duševním hrobě

Stárneme, my stárneme. A v prachu života mizí naše roky rozmařilé... Necu, já necu!!! blééé

28. ledna 2008 v 0:35 | Rhiannonn |  Rhi, tedy Já
Zdravím. :)
Tak jsem vám právě vylezla z vany a koukám na hodiny. A ono už je zas o den víc, než bylo, když jsem otočila kohoutkem. Nicméně k těm hodinám, mám tu i datum. A jééžiš, ono už je 28. To je jen 29. a 30. No a pak. Sbohem Rhiannonn.
Ne, nehodlám posledního ledna páchat sebevraždu, i když by to bylo více než symbolické. Posledního ledna mívám narozeniny. Ano, lide, schánějte vládkyni dary a dárky, popřípadě pronášejte modlitby a obětujte obětiny. Pokud se mi vaše přání bude líbít, směle vyplním ;D.
Osudové datum, den významný pro většinu lidstva. Láme se to jak boží hůl nade mnou. Mladí v trapu, konec nevinnosti, hurá do důchodu, najít a rezervovat si to místo na vrakovišti lidských trosek a zabezpečit, aby nějaký švarný mládenec donesl použitelné mé kusy do nějakého sběrného dvora, popřípadě mě odeslal do zoo jako krmení tygrům, ať jsou ty mé staré údy na sklonku všeho ještě aspoň nějak k užitku.
Dobrá trochu asi přeháním, koneckonců nebude mi 110... Prý mám krizi středního věku. Což je prý normální... Pokud mi je okolo třiatřiceti (hezké číslo, zdravím pane Kristus, hezké počasí, že...Copak děláte na tom kříží..? Poslyšte, a nemáte vy náhodou tu krizi, teď jsou toho plný zdi, to je nebezpečný, tenhleten věk...). Není mi okolo třiatřiceti. Bohužel. To už bych si nestěžovala. To už bych totiž na to stáří byla zvyklá... Bude mi. *nádech výdech pohled nahoru dolů hrdě vztyčená brada a urputné potlačení stařeckého třesu* Osmnáct. Fuj. *plive kolem sebe*
Říkejte si, co jen chcete, drazí pánové, drahé dámy. Ale osmnáct je šílené číslo. Dost na tom, že už teď ode mě vyžadují "zodpovědný dospělý přístup", já už to teď budu mít i papírově, že ten přístup vyžadovat mohou. Pápá mládí. Sladkých šestnáct... Sličných sedmnáct. A teď... debilních osmnáct a pak, co pak..? Nic. Temno. Dvojka na začátku. Nechci. Marný souboj všeho častva. Marné přesvědčování od mladších známých, marné posměšky od těch starších. Budu osmnáctka. To je prostě odporný a je to moc...
Tak jo. Trochu to srovnejme. Někteří šílenci se na osmnáct těší. Legální pití a řidičák. To je toho. Já nepiju a řídit stejně nebudu. Což mi vlastně škrtá veškerá pozitiva. A za ty tři dny už budu muset těm rusákům lhát. (V tramvaji mě zastavil jakýsi Sergej, že by prý mě pozval na diskotéku, ale že jsem asi ještě mladá a neplnoletá, a že nechce mít bohužel potíže se zákonem.Utekla jsem mu. :D)...
Zbývají akorát negativa jako třeba to, že teď už jsem ošklivá stará baba, že už jsem prošvihla to starci a mudrci opěvované období radosti, mladosti, lásky a rozvíjení osobnosti. Ne tedy, že bych si byť jen jedno z toho užila, ale i tak... Člověka to přeci jenom zevnitř trochu rozehřívá, že vlastně teď se má nejlíp, kdy bude. Vzhledem k tomu, že toto je pravda prověřená mnoha generacemi, nějak se mi o ní nechce pochybovat.
Tak. Dokud jste mladí, máte se nejlíp. Já teď už budu stará a bude hůř. A vzhledem k tomu, jak je teď, se mi do toho stáří nějak nechce. Nicméně věk je neodvratitelný a proti toku času se asi moc cenu bojovat nemá. Každý ráno už cítím kolena, jak mi v nich hezky lupá. Tramvaje radši nedobíhám, sípání pak děsí zdravé mladé spoluobčany. Zrak mám mizerný, a když po mě někdo něco chce, tak ani neslyším. Zapomínám pořád na ty důležité věci. Ztrácím klíče a nacházím je na takových místech jako je polička v koupelně, či vedle postele. No co. Stává se. Ještě mám poslední tři dny. Nevinnosti. :). Teď jak ji důstojně pohřbít. Jak pochovat věneček mládí? A s jakým nápisem. "Vzpomínáme"? Klasické. A Rhiannonn asi bude vzpomínat. Na promarněné mládí, na nebolavá kolena, na sladkých šestnáct a sedmnáct.
Sbohem má mladosti. Sbohem vy všichni sliční pánové, co jste na mě údajně koukali. Sbohem mé kamarádky, sbohem zábavo. Teď už mezi vás nepatřím. Jsem totiž.... zas*aně dospělá!!!!!!!

Uvědomění Debility a Malosti rhiannonn, která si ani to velké "R" nezaslouží

25. ledna 2008 v 13:47 | Rhiannonn |  trocha Přemýšlení
Hech. :)
- celkem symbolický začátek tohoto článku, když se to veme kolem a kolem.
Abych tedy začala. Jelikož jsem zase doma (ale jen na včera, dnes, v po už snad bude pohoda) kvůli oku - tentokrát diagnóza loupající se rohovky - tak mě chytl záchvat čtivosti. Jelikož všechny knížky z knihovny jsou už přečtené a jediná knížka z domácí knihovny, kterou jsem nečetla, je "nejlepší světové čtení" od Výběru (sbírka imo toho nejlepšího světového mainstreamového braku, co kdo kdy kde ze zoufalství posbíral), zabrousila jsem na net. No a skončila jsem u toho (asi) nejlepšího, co se dá na českém netu najít. U sebe. Haha - vtip, skončila jsem u Šumaře, shodou okolností pracuje cca 100 metrů od místa, kde sedím, ale to je jen detailík. Zpátky ke mě. Jakýsi aktivista přes seznam vyseznamoval "zahazovat talent", tak mě zjevilo na jakýže proElendil můj článek může tohle odkazovat... Zjistila jsem, že to je zas ten starý populární výkřikový nářek nad vzděláním.

***(noční práce, nemá jméno)***

25. ledna 2008 v 10:49 | Rhiannonn |  trocha Poezie
Bodej
Ať vidím svou krev
Tak bodni
sem
přímo
krutě
rychle
Udělej to.
Chci to!
Tak už
Nevydržím to déle...!
PROSÍM
potřebuji
...já potřebuji
abys mě zabil
tak bodni!
...jako už tolikrát...
přímo do srdce

CKY - Close Yet Far

23. ledna 2008 v 21:19 | Rhiannonn |  Chytré lyrics
Tak jo.
Zdá se, že každý text je kvalitní, (erghm - tedy aspoň každý text od hudby, kterou já poslouchám) - ale záleží na chvíli, kdy se k vám dostane. Tak a mě se teď trefili do myšlenkových pochodů...či spíše navedli aktuální myšlenkové pochody novým a rozhodně lepším směrem - CKY. Camp Kill Yourself. Má to být banda ve stylu System Of A Down, ale tenhle kusík zní fakt...jinak. :D
pro ty, kteří NEJSOU vyhranění (Astrak) a nevyhranění (Euphory) metálisté, je tu odkaz na jůtuba: http://www.youtube.com/watch?v=DB1NMrm5wYs
- nicméně já vás varovala, jestli budete vyděšeni zvukem, (SOAD se to totiž naprosto nepodobá), nesvádějte to na mě.
- nicméně2. Mě se líbí.! :D Jak ten zvuk skladby, tak i ten text - teď jen zjistit, co víc. - každopádně pro mě skvělá píseň.
CKY - Close Yet Far
who said that I wasn't right?
I've lived for years without a life
don't have a soul on my side
still ridiculed despite how hard that I have tried
don't take me under your wing
I don't need a hand, don't need anything
I've got a roof over my head
as if I'd rather be alone with me instead

close yet far
drop me a line and tell me how the hell you are
and I'll tip my hat to those who can't believe it's me
though I never never never ever wanted this to be

I can hear the sounds of the city
sunrise and set are the same to me
a hesitating pulse is good company
and my reflection offers no apology
but who said that I wasn't right?
and I've lived for years without a life
don't have a soul on my side
still ridiculed despite how hard that I have tried

close yet far
drop me a line and tell me how the hell you are
and I'll tip my hat to those who can't believe it's me
though I never never never ever wanted this to be

close yet far
drop me a line and tell me how the hell you are
and I'll think of the days when there was something to believe
though I never never never ever wanted this to be

Na jiskrách z tvých očí překonám okraj...

18. ledna 2008 v 20:33 | Rhiannonn |  trocha Prózy
Je to zvláštní pocit, když odchází něco, co pro vás znamenalo tak moc. Je to zvláštní pocit, když víte, že všechno bude jinak, že už nebude nic z toho, co bylo vaší jedinou jistotou, když odplouváte od břehu a vzdalujete se a necítíte ani smutek, ani nostalgii. Nic. Jen upíráte prázdný pohled na to, co vám je stále drahé a čekáte, kdy konečně ucítíte to zdrcení, kdy vás porazí vědomí toho, že jste právě navždy odešli z místa, kde jste chtěli strávit zbytek života.
Zdá se mi to, anebo je to pravda? Probouzím se s otázkou na rtech. Šeptám. Mlčím. Záclonou pronikla trocha světla a zaštípala mě do očí. Zamžourám a sahám pro mobil, abych zjistila kolik je hodin. Půl sedmé. Zatraceně brzo na to, že je sobota. Ale nestěžuju si, půl sedmé ještě ujde, zvlášť když si vzpomenu na ty časy, kdy jsem zkoumala, jestli už je ráno a já mohu vstát, nebo je ještě noc a měla bych se obejmout a zkusit ještě usnout. Sedm třicettři. Vstát nebo nevstát? Toť otázka, a já místo lebky chytám vlastní, ještě živou hlavu. Zavírám oči a zkouším usnout... Doufám... Vždyť spánek je příjemný, tak proč mám strach?
Je to děsivé... Uteklo mi to. A já se ani nepokusila zastavit. Jen jsem sledovala, jak to odchází, a s mírným úsměvem jsem přála všechno štěstí sobě a i tomu. Je divné, že ani necítím lítost. Prostě je to pryč. Myslela jsem si, že mě to zdrtí. Myslela jsem si, že budu plakat.... Nic z toho. Jen nekonečné prázdno...
Pomalu studuji prasklinky na zdi. Nemám co jiného na práci. Je víkend odpoledne a já sedím na pohovce a zíram na protější stěnu. Připadám si trochu jako blázen. Vím, co by mi řekli, kdyby mě takhle viděli. Ale nevidí. Pousměji se. Chybí mi. Ano, cítím cosi, co se mi nelíbí, ale není to silné. Je to jen taková stopa po smutku. Je mi líto, že nesmutním. Bojím se, že už nejsem člověk. Jenom stroj. Stále zírám na stěnu a nevím proč. Asi se mi líbí. Nechci se smát nahlas, někdo by mohl přijít. Napadá mě, že bych si mohla pustit hudbu. Ale vzápětí na to zapomenu. K čemu hudbu? V hlavě mi zní vlastní ticho a to je krásné. Je krásné..... A já se do něj nořím. Plavu v něm. Potápím se. Vzpomínám...
Skrze sklo sleduju pohyb na ulici. Už je zase tma, stmívá se rychle. Projíždějící auto mi zasvítí do očí, slyším dunění hudby. Usmívám se. Ten člověk slyší hudbu. Přeju mu to. Tak moc... Zkouším vyhlédnout ven, na oblohu. Chtěla bych vidět prostor. Aspoň zahlédnout hvězdy, když už mi není dovoleno mezi nimi létat. Není vidět nic, domy jsou příliš vysoké. A je chladno. Zavírám okno a otáčím se zády k venkovnímu světu. Sbírám roztříštěné myšlenky, zkouším poskládat obraz, ať už bude jakýkoliv. Po chvíli to vzdávám. Jsem příliš slabá. Jsem slabá a malá, malá a nemohoucí v tom obrovském prostoru, který mě vyplňuje.
Opět se snažím usnout. Nejde to. Stále jen zírám a usmívám se. Připadám si bláznivě. Přemýšlím o všem a o ničem. Nedokážu pochopit souvislosti, vidím jen barevné odstíny předchozích pocitů, vše sleduji z odstupu, nic se mě netýká. Letím... Jak by básník pojmenoval tento stav? Nevím, ale vím, že se mi líbí. Je tak cizí, pozbyla jsem veškerých atributů živé bytosti, připadám si jako bych byla jen nehmotný duch plující světem s úsměvem, který všem přeje štěstí a který tak touží sebrat jim jejich smutek.
Vidím tvář. Sleduje mě a tváří se vážně. Jsem zvědavá. Co asi chce? Přillétám blíž... Mladý muž se na mě zakouká nesmírnýma očima. Cítím z nich to samé, co svírá mě. Pohladil mě. A já natáhla ruku, abych pohladila jeho. Rozumíme si. Já vidím jeho zoufalství, on vidí mé. A náhle víme, co musíme udělat. Nakloním hlavu a usmívám se. Po dlouhé době cítím jiskřičky ve svých očích. Pousmál se. A pak jsme se rozesmáli naplno. Chytám ho za ruku a táhnu ho pryč z prázdna. Směje se. Směji se s ním. Zastavíme se na okraji. Víme, co je čas udělat. Jeho oříškové oči září. Jsem štastná. Pokývám hlavou a naposledy si tiskneme ruce.
Probouzím se. Probouzí mě slza na tváři. Konečně. Cítím tu ztrátu. Je děsivá a ničí mě. Pláču. Otřásám se vzlyky. Usínám...
Jsem vzhůru a mám chuť se smát. Jsem člověk. Cítím. Já zase cítím. Píšu kamarádce. Jestli si ještě vzpomene. Jak dlouho jsem byla pryč?... Vzpomněla. Koukám z okna. Jsem zpátky. Snad už napořád.

Další Akroblb

17. ledna 2008 v 14:56 | Rhiannonn |  trocha Poezie
Stůj! Co děláš?!
Bože..Couvej, ne? Blbče, zas to kravíš...
Odejdi. Zmiz odtama, ruce pryč, drž se zpátky.
Hned. Dokud to ještě trochu jde.
Eee? Jaký eee, zase?! Jak chceš, bude ale hůř
Máš čas říct své..
Stát? Co se děje? Co je špatně?
Bojím se. Mám strach, chápeš? Nedokážu to.
Odchod? Myslíš, že bych měla odejít?
Hned?! Nechat to být a jen tak zmizet? ...Eee.
Ech. Máš pravdu. Půjdu. Ale chci se..víš?
Měla jsem... Miluju... Milý? Jdi... A buď...

OAZ - NNN

15. ledna 2008 v 20:04 | Rhiannonn |  Bez souvislosti
Vlivem NNN-faktoru se objevilo již dosti věcí. Mnozí ještě snad pamatují tomuchu a různé generátory (h)různých jmen.
Já jsem tentokrát narazila na celkem užitečnou věcičku, slovník cz-emo.. :) > http://moje.libimseti.cz/MikZ/wypatlej.html <
Je to děsivé a co to provede s projevem a celkovým působením textu, to mi snad dnes večer nedá spát. Tuž je ukázka.

DRzhEl MEcZ. byl czistÝ. JAqO by i oN chTěL PoPříT, Zhe zaS wrazHdIL. ŠpINAwOu ruqOu SetŘeL WlHqOst Z ObliCzeYe. zarazIl SE. sLZy? byl bY Se zAsMál, vÍŠ jAk, AlE NEByL toHo sChOpEn… slZy?!!!!!!!!! jaq hO to nApaDLo? ZnOwU POHlÉdl Na swé rUce - ByLy oPrAwdu rUDÉ. tAQZhE QRew. uShqLíbL sE, QReW, Víš jak, Ye TO YenoM QrEw. JeNoM YeYí qRew. nAshTěsTí. S Qrwí sI pORaDí. PoZdĚyi Se OplÁcHnE. tEpLá woda SmYYe ShPÍNu a ZMíRnÍ ChLaD. cHlAd, Qterý Ho OWlÁdl, vÍš jak, QDyzH zAbiL SwOu dCEru.

PPS - aneb "co jsem dělal o sobotě"

13. ledna 2008 v 12:54 | Rhiannonn |  Rhi, tedy Já
Hech. LoL. FD.
dneska pořádalo mé bývalé středisko akcičku. Prahou plnou strašidel se to jmenuje. A dělá se to každoročně. Jelikož bylo jisté, že tam potkám holky z oddílu a jelikož to je i akce pro veřejnost, takže tam budu moc být legálně, tak jsme se s Kris. rozhodly, že si vyrazíme. :D A vyrazily...

Co to je zase...?!... aneb hledám slovo

10. ledna 2008 v 19:46 | Rhiannonn
Hmm... nemůžu přijít na to, jak pojmenovat jednu věc. Asi už jsem degenerovaná vším tím tichem, nebo se mi zcvrkla slovní zásoba, nebo ksakru jsem už absolutní debil. :-/ :).
Jak se ksakru říká tomu, když

Karel Kryl - Zapření Petrovo

9. ledna 2008 v 21:30 | Rhiannonn
Znepokojivé to čtení. Zvlášť, když se zkusíte odprostit od jednoznačného významu (což znamená vykašlat se na to, že to je "..aně biblický" a ponoříte se hlouběji, pod slova. ..:(... Anebo to nedělejte. Pravda není hezká. A my jsme lidé = povrchní
...jinak Krylovy texty jsou dokonalé takřka všechny, tenhle jsem vybrala specialně proto, že není profláklý a že..je v něm univerzální pravda, kterou najdete všichni.

kde jen jsou ty těžce poeticko-filozofické myšlenky

7. ledna 2008 v 21:41 | Rhiannonn
...když je člověk potřebuje. :) K novému designu by se docela hodily.
Jinak obrázek v záhlaví je fotka obrazu od mého táty. To dílo je nedodělané - někde je to poznat -, ale i tak si myslím, že je...dokonalé. Miluju ho. :) Obraz.. a i tátu. :)
- kdyby někoho zajímalo, co ten obraz znamená, ať se pořádně zadívá na detaily a porovná je s veškerou možnou symbolikou, co kde jen najde. Pak nechť si sestaví (relativně) smysluplný výklad. A na víc se neptá. Leda až u mě doma, a mého táty...;)
Takže snad se vám nový look (khůl slovo, přidat do českého slovníku) líbí a budete s ním spokojeni, protože měnit ho hoodně dlouho nehodlám.
Hezký pozůstatek života.
Rhiannonn *in love*

Nový vzhled

6. ledna 2008 v 18:41 | Rhiannonn |  blog: hned
pozn. již neaktuální

tipy 29. :)

5. ledna 2008 v 16:23 | Rhiannonn |  Hudební tipy
do úvodu se mi dneska nechce, tak snad jenom, že pod tímhle článkem je článek, kterej je důležitej a chce komentář.

Čisté Ostří

2. ledna 2008 v 9:40 | Rhiannonn |  trocha Prózy
Čisté Ostří je pokus o prozaickou realizaci. Věnováno Aurore.
A jelikož jsem to tentokrát brala zodpovědně, tak bych byla ráda, kdyby mi aspoň někdo dal vědět, jak to u něj dopadlo.