Srpen 2007

Myslela jsem si, že by se hodilo nějaké prohlášení...

31. srpna 2007 v 22:56 | Rhiannonn |  blog: hned
Tak jsem zpátky. Sice už od úterý, ale čekala jsem na září. Z důvodů nepochopených ani mnou.Ale už mě nebaví čekat. Myslela jsem si, že by se hodilo nějaké prohlášení.
Co čeká tenhle rok mě se snad nedá předpovědět. Dá se ale rámcově předpovědět, co bude s blogem (pokud bedna ovšem nedoslouží, jak to dnes vypadá). Ne, nezbavíte se mě. Nezbavíte se snad ničeho.
- zůstanou otravné ohrané pondělní tipy s pruděním o hlasování. Už teď mi možete cpát věci, co byste chtěli, aby tu byly. Pokud o to stojíte. Někdo ano.
- zůstane koutek mizerné "poezie" (- člověk by řekl, že mizerné a úvozovky, už jsou moc. Nejsou). Ne, talent jsem na chalupě opravdu nenašla, stejně jako svoje černý brejle. A námět. Nic so sweet, máte smůlu, na to jsou tu jiní experté.
- zůstane koutek pro povídky, neb mi má připomínat mou neschopnost cokoliv (smysluplného) napsat.
- zůstanou tu i pseudoúvahy bez pointy. Proč? Protože se mi dobře píšou. Proč nenapíšu pointu? Protože málokterá věc nějakou pointu má. (mimochodem tohle je pointa dnešního článku. Nejspíš.)
- zůstane i Návštěvní Kniha - ta mě bude upozorňovat, že lidem nestojím ani za vzkaz, tak ať nejásám nad návštěvností.
- zůstane.. co já tu ještě vůbec mám... No texty písniček, asi dostanu choutku se o něco podělit, výkřiky z křoví, no určitě si zakřičím, blog je jako nakažlivá nemoc, co vás nutí přemýšlet, teda spíš nutí k nepřemýšlení nad tím, co všechno zveřejníte...
Vlastně vůbec, nic nebudu rušit, maximálně to trochu přeorganizuju. Všechny trapné pokusy o humor, všechny humorné pokusy o depresivní čtení, všechno ve velice depresivitu vyvolávající kvalitě. A co vítat... Či spíš nad čím si máte dopředu povzdechnout? Tak plánuji začít zveřejňovat Rozhovory. Někdy po Vánocích, pokud se Elendil smiluje a nepřijde na nás nějaká hospodářská krize, tak i nějaký fotky. (Ne moje, ještě pořád chci, aby to tu někdo četl).
A na co se čekám já. Já snad na vaše kyselý komentáře.
- Ale abych nezakončila negativisticky jinak tak velice rozjásaný a veselý dopis asociuící s ostře růžovou barvou, skrzevá to všechno vidím, tak vám vysvětlím jednu věc.
Vítejte. Vítejte v ledové vodě po dvou (pro vás, pro mě po sedmi) měsících svobody a nestresujícího nestresu.
Myslela jsem si, že by se hodilo nějaké prohlášení.
Myslela jsem si to špatně.
A pointa není, že spousta věcí i tento článek nemá pointu. Pointou je totiž
FíDžej...
Rhiannonn tonoucí v ledové vodě svých kyselých ksichtů
btw - opravdu si myslíte, že to byl vtip?