FíDžej,
poezie v próze. Diskuze nutná. A nic moc veselého
- Rhiannonn depresivní -
I.
Duto.
Prázdno.
Možná smutek - zoufalství?
Nebo smrt?
Vypadá takhle smrt?
Zalezlá někde v koutě, tam přemýšlíš. Ano, přemýšlíš. A pak. Pak jen zhroucení. Slzy bezmocného vzteku. Myšlení bolí. Zraňuje. Nejen myšlení, bolí všechno. Je tohle smrt?
II.
Popření.
Fascinace.
Možná uvolnění - potlačení?
Vypadá takhle život?
Zalezlá někde v koutě, tam nemyslíš. Ano, nemyslíš. A pak. Pak jen popření. Smích bezmocné ironie. Popření nebolí. Nezraňuje. Popření neléčí. Popření je popření - popření smrti, popření života, popření osobnosti...
Je tohle život?
III.
Zapomnění.
Ne-vzpomínání.
Možná jen duto - prázdno?
Co je tohle?
Zalezlá mezi ostatními lidmi, tam nejsi. Ano, nejsi. A pak. Pak jen uvědomění. Pohled plný ublížení. Nebytí nebolí. Nebytí nezraňuje. Nebytí je nic - nic v životě, nic ve smrti, nic v sobě, nic v myšlenkách. Je tohle nic? Je tohle správné?
IV.
Vysvobození.
Touha.
Možná jen klam - sebeklam.
Je tohle smysl?
Mezi ostatními lidmi, v koutě. Nehledáš. Máš. Ano, máš. Smysl dává cíl. K cíli vede chtění. Chtění je touha. Bez chtění není život, bez cíle není smrt. Je... Je jen přežívání, nebytí, popření, zoufalství... Je to to, co chceš? Je to, co nechceš? Nevíš. Nechceš vědět. Já taky ne.
Kde ty bereš jistotu, že za něco stojí? Kde čerpáš sílu k tomu něco dělat? Kde získáváš víru, že bude líp - nebo že alespoň nemusí být jen hůř?