Boromir část V. - 1/3 - knižní repliky

14. března 2007 v 23:33 | Rhi |  Boromir
FíDžej,
a dnes je tento pozdrav nanejvýš výstižný. Dala jsem si tu práci (pro mě zábavěnku) a potrhala všechny Boromirovi repliky. Následně jsem je z knížky pěkně postaru přepsala do kompu a zauvažovala nad nimi. Výsledky můžete vidět tady (a teď :D)...
Ty úvahy moc vážně neberte, jsou značně subjektivní..;D
btw: Je toho dost, bude to na víc dílů.

Tu vpadl do řeči cizinec Boromir. "Tak se to tedy zběhlo s Prstenem!" zvolal. "Jestli se nějaký takový příběh kdysi vyprávěl na Jihu, byl dávno zapomenut. O Velkém prstenu toho, jehož nejmenujeme, jsem slyšel; věřili jsme však, že zmizel ze světa v troskách jeho první říše. Isildur jej vzal! To je opravdu novina."
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 230)
... Zmlkl, ihned však vstal Boromir, vysoký a hrdý. "Dovol, Mistře Elronde," řekl, "abych nejprve řekl něco více o Gondoru, neboť ze země Gondor skutečně přicházím. A bylo by dobře, aby všichni věděli, co se tam děje. Soudím, že nemnozí vědí o našich činech, a proto nemají tušení, v jakém nebezpečí by se octli, kdybychom nakonec padli.
Nevěřte, že v zemi Gondor zanikla númenorejská krev a byla zapomenuta všechna hrdost a důstojnost. Naše srdnatost dosud ovládá divoký lid z Východu a morgulské hrůzy drží v šachu; a jenom tak je udržován mír a svoboda v zemích za námi, výspou Západu. Jestliže však bude dobyt říční tok, co pak?
Ta hodina však možná není daleko. Bezejmenný nepřítel opět povstal. Orodruina, jíž říkáme Hora osudu, opět dýmá. Moc Černé země roste a my jsme obleženi. Když se Nepřítel vrátil, náš lid byl vypuzen z Ithilienu, našeho krásného území na východ od Řeky. Udržovali jsme tam ovšem ozbrojené posádky. Tento rok ale na konci června proti nám náhle Mordor rozpoutal válku a byli jsme smeteni. Převyšovali nás počtem, protože Mordor se spojil s Východňany a s krutými Haradskými; nebyl to však jejich počet, který nás porazil. Působila tam moc, jakou jsme dosud nepocítili.¨
Někteří říkali, že ji bylo možné vidět v podobě velikého černého jezdce na koni, temného stínu pdo měsícem. Kamkoli přijel, nepřátel se zmocňovalo šílenství, na naše nejodvážnější však padal strach, takže koně i muži se rozestupovali a prchali. Vrátil se jen zlomen našeho východního vojska a zničil poslední most, který dosud stál v troskách Osgiliathu.
Byl jsem v družině, která držela most, dokud jej za námi nestrhli. Jen čtyři se zachránili plaváním: můj bratr, já a dva další. Přesto bojujeme dál, držíme celý západní břeh Anduiny; a ti, kdo žijí za naší záštitou, nám vzdávají chválu, pokud se vůbec doslechnou o našem jménu: mnoho chvály, ale pomoci málo. Jedině z Rohanu k nám dnes někdo přijede, když zavoláme.
V tuto zlou hodinu přicházím přes mnoho nebezpečných mil s posláním k Elrondovi; sto deset dní putuji samojediný. Nehledám však spojence pro válku. Elrondova síla je v moudrosti, ne ve zbrani, říká se. Přicházím žádat o radu a vysvětlení nesrozumitelného výroku. V předvečer onoho náhlého útoku měl totiž můj bratr znepokojivý sen; a pak se mu podbný sen vrátil několikrát a jednou se zdál i mně.
V tom snu se nebe na východě tmělo a ozývalo se rostoucí hřmění, na západě však zůstával bledý přísvit a z něho jsme slyšel daleký, ale jasný hlas, jak volá:
Meč, jenž byl zlomen, hledej:
v Imladris přebývá:
tam lepší radu čekej
než kouzla morgulská.
Tam spatříš znak, že sudba
je blízko. Procitne
Isildurova zhouba
a půlčík povstane
Těm slovům jsme nerozuměli a promluvili jsme s naším otcem Denethorem, knížetem Minas Tirith, který je zběhlý v gondorské učenosti. Řekl jen jedno, že Imladris je odedávna elfské jméno dalekého severního údolí, kde přebývá Elrond Půlelf, největší z mudrců. Proto můj bratr, když viděl, jak zoufalá je naše nouze, chtěl uposlechnout snu a hledat Imladris; protože však cesta byla nejistá a nebezpečná, vzal jsem ji na sebe. Nerad mne otec pouštěl a dlouho jsem putoval zapomenutými cestami hledaje Elrondův dům, o němž mnozí slyšeli, ale málokdo věděl, kde leží."
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 231-233)
"A kdo jsi ty a co máš do činění s Minas Tirith?" zeptal se Boromir, s podivem hledě na vyzáblou tvář Hraničáře a jeho ošumělý plášť.
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 233)
Boromirovi se zablesklo v očích, když zíral na zlatý předmět. "Půlčík!" zamumlal. "Má se tedy naplnit osud Minas Tirith? Ale proč bychom pak měli hledat zlomený meč?"
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 233)
"Neposlali mě žádat o nějaké dobrodiní, ale pouze najít vysvětlení hádanky," odpověděl Boromir hrdě. "Přesto jsme v tísni a Elendilův meč by byl pomocí, v jakou jsme nedoufali - pokud by se taková věc skutečně mohla navrátit ze stínů minulosti." Opět pohleděl na Aragorna a v očích měl pochybnost.
- Tady se ukazuje, v čem spočívá ta Boromirova hrdost - není to přehnané seběvědomí, ani to, co cítíme pod pojmem hrdost dneska (totiž něco negativního, ukazující sebestřednost, nadutost,..) - je to v tom, a ksakru, teď jak to formulovat... Boromirova hrdost je něco, co ho řadí mezi lepší (charakterově) lidi, to, co ho činí nejlepším mužem Gondoru, to, co ho odlišuje od sket typu Červivec... Jak nakonec řekl Sam - Boromir nelže, to není jeho způsob.. - Proč? Protože na to je Boromir příliš *hrdý*, čestný, rovný... Skvělý..;D
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 234)
"Isildurova zhouba se našla, říkáš," pravil Boromir. "Viděl jsem lesklý prstýnek v ruce půlčíka; Isildur však zahynul před počátkem tohoto věku, jak se říká. Jak vědí Moudří, že tento prsten je jeho? A co se s ním celá ta léta dělo, že jej sem nese tak podivný posel?"
- Nedůvěřivý. Ale otázky a skepticismus je více než na místě.
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 235)
"Snad na Severu," vpadl Boromir. "V Gondoru ví každý, že nejdřív přišel do Minas Anor a tam nějaký čas přebýval se synovcem Meneldilem a učil ho, než mu svěřil vládu nad Jižním královstvím. Tehdy tam zasadil poslední semenáček Bílého stromu na památku svého bratra."
- Opět se projevuje, jak moc miluje Gondor a jeho lid, jak ho touží bránit i před slovním napadením.
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 238)
"Je to malý tvoreček, říkáte, ten Glum? Malý, ale napáchal velké škody. Co se s ním stalo? Jaký osud jste mu připravili?"
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 241)
"Není tomu tak ani teď, přísahám," řekl Boromir. "Je to lež pocházející od Nepřítele. Znám rohanské muže, naše udatné a poctivé spojence, kteří dodnes přebývají v zemi, kterou jsme jim kdysi dali."
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 248)
"Jedno určitě ne, řekl Boromir. "Že by totiž vykupovali své životy koňmi. Milují své koně jako vlastní děti. A ne bezdůvodně, protože koně z Jízdmarky pocházejí ze severských plání daleko od Stínu a jejich plemeno, stejně jako jejic páni, pochází z dávných svobodných dob."
- Vida, tak nejenom Gondor a jeho lid, ale i jeho spojence...:-)
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 248)
"Ten pochod se ještě dlouho pozdrží," řekl Boromir. "Gondor slábne, říkáš. Jenže Gondor stojí a i na konci své síly je pořád ještě velmi silný."
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 252)
Nechápu to všechno," řekl. "Saruman je zrádce, ale neprojevil v tu chvíli moudrost? Proč pořád mluvíte o ukrývání a ničení? Přoč bychom si neměli myslet, že nám Velký prsten přišel do ruky, aby nám posloužil v hodině tísně? Když jím budou vládnout svobodní vládci svobodných, jistě dokážou Nepřítele porazit. Toho se podle mne nejvíc obává.
Muži z Gondoru jsou udatní a nikdy se poddají; mohou však být pobiti. K udatnosti je třeba především síly, a až potom zbraně. Ať se Prsten stane naší zbraní, jestliže má takovou moc, jak říkáte. Vezměte jej a jděte vstříc vítězství."
- Logické. Boromir není blb, myslí mu to dobře. Bystře zanalyzuje situaci a z dostupných informací vyvodí nejlepší řešení.
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 252)
"Boromir na ně pohlédl pochybovačně, ale sklonil hlavu. "Budiž,"řekl. "Pak musí Gondor spoléhat jen na vlastní zbraně. A přinejmenším dokud Moudří střeží tento Prsten, budeme bojovat dál. Kdoví, třeba Meč, který byl zlomen, zastaví příval - jestliže ruka, která jím vládne, nezdědila jen památku, ale i svaly Králů lidí?"
- "Budiž" - uznává svůj omyl, uznává, že jiní vědí více... Ale pěkný psychologický nátlaček na svědomí ;D
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 253)
"Kéž by ten den nebyl příliš vzdálen," řekl Boromir. "Ačkoli nežádám o pomoc, přece ji potřebujeme. Potěšilo by nás, kdybychom viděli, že také jiní bojují všemi prostředky, jimiž vládnou."
- Ha. Je tak *hrdý*, že se ani nesníží k žádosti o pomoc.
(Společenstvo Prstenu, Elrondova rada, str. 253)
Tak. Pro dnešek konec - příště budou třeba i další kapitoly, v týhle mluvil nejvíc z celý knihy.
FíDžej... - Rhi -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama