Jak jsme kupovaly MtG

19. února 2007 v 22:43 | Rhi |  Rhi, tedy Já
SZD - tj Strašně zajímavý deníček... Dneska to bude o tom, jak jsme se sestrou kupovaly PCD k Magicu s že to stojí za zápis - možná i za přečtení. Ynžoj.

16.2. - pátek
Je asi jedenáct hodin dopoledne, výjimečně už jsem vzhůru a ještě výjimečněji v tomto nekřesťanském (brzkém) čase se kolem mě plouží ségra do koupelny. Jen co dozunkne čaj, ohlásím:" Ve 12:00 nástup v obýváku, jdem pro ty Magicy!"
"Ses po*****" zděšeně zavrčí.
"Ne" pravím zvesela.
Následuje poměrně vzrušující půlhodina zaplněná chvatnou úpravou neupravitelného zevnějšku. A hle, ve 12 jsme přesně připraveny k odchodu... Ještě najít klíče a hurá na Václavák, v Luxoru prý mají nějaký hry a nemusíme jednat s prodavačem. (Na Andělu musíme - to víme od mamky).
V Luxoru nic, pokračujem ke Světozoru abychom se svezli tramvají na Národní (do Tesca, tam maj přeci nějaký hračky)...
V Tescu se nám téměř podlamují nohy rozčarováním - NIC. Vylézáme ven, sedáme na tramvaj, jsme zoufalé, jedeme na Anděl...
Anděl - vystupujem, vcházíme do Nového Smíchova. Nebloudíme. My totiž schválně stojíme před tím obchodem a nehádáme se kudy dál, ale kdo bude vést jednání se slečnou za pultem. Sestra prohrála. Ještě že tak.
V šopu stojíme u fronty za pokladnou, Magicy mají chytře vyrovnané za pultem, (to asi aby nikdo neviděl, jestli maj, to co potřebuje, jak to vypadá a kolik to stojí - chytré...). Uvolňujeme cestu mamince s kočárem v naivní idee, že říká zdovolením, aby se dostala do druhé poloviny prodejny. Chyba lávky, jediný obratný manévr a utrpení v přetopeném hračkářství se prodlužuje o 7 dlouhých minut.
Jsme na řadě. Jeden znuděný pohled z druhé strany barikády.
"Přejete si?"
Takticky ustupuji a nechávám svou ubouhou sestřičku se v tom koupat. Ustupuji dokonce tak daleko, že ani neslyšim co říká. Postupuji. Telepaticky vysílám - zeptej se na cenu... Výborně, ptá se na cenu. 400 KáČé. To je dost. Postupuji a odvážně pronáším Díky a tahám nás pryč. Ani se neohlédnem...
Logický dotaz kam teď? Máme toho dost a navíc už nevíme, kam bychom páchly - jedem domů.
Doma střídmě pojíme čínskou polévku zakoupenou v protějších žlutých potravinách. Koukám na internet, kde jsou jací menší díleři MagicKaret. Něco jsem našla - kdesi na Výtoni a za dobrou cenu. Plny elánu se tam vydáváme.
Další cesta tramvají - lidi na nás divně hledí - zřejmě proto, že mám sluneční brýle anebo že mi na klíně sedí sestra. My si jich však nevšímáme, máme důležitější job - hlídat se před revizory... V klidu a bez nehod jsme dojely na Výtoň avšak jsme zapomněly vystoupit. Nevadí u Vodárny přesedáme na to samé číslo v opačném směru.
Vystupujem na Výtoni. Ulici jsme našli v rekordním čase - myslím tím rychle... Ale ejhle cedule: "V dubnu tu pro Vás otevřeme květinářství" nám poněkud kazí náladu.
Další cesta tramvají - opět na Anděl, my totiž ty Magicy musíme mít, když je nekoupíme dneska (možná bychom je koupily zítra), nekoupíme je nikdy.
Anděl, centrum Nový Smíchov - opět to samé místo před tím samým hračkářstvím. Bohužel i ta samá prodavačka. Proto se tu odehrává další hádka, při níž se střídají velmi hrubá slova s jemným úplatkářstvím. Nejsme schopny se dohádat. Kašleme na to ****aný hračkářství, měníme téma hovoru - Kde tedy, když ne tady? V paměti se mi zjevuje obraz monitoru a v něm výpis oněch menších dealerů. Černý rytíř - Za Poříčskou bránou.... Kde je ulice Za Poříčskou bránou? Newíme. Ale máme tu instinkty MacGyvera a tak si nezoufáme. Můj brilantní nápad - stojíme totiž před knihkupectvím - je hned vedle toho ošklivého obchodu, kde jsou na nás drahý a navíc, takový je můj pocit, na nás divně koukaj. S nenápadným výrazem vstupujeme do bůkšopu. Vyhýbáme se pohledu sekuriťáka a hledáme oddělení Mapy. Našli jsme, plán Prahy maj. Poříčská brána je kdesi u Florence.
Se šíleným úsměvem plánujeme cestu. Ségra je pro metro, já radši pro tramvaj - v metru je to ošklivé, smradlavé, plné lidí, a špatně se tam ukrývá před démony. Její argument - bůhví dokolika tam maj, je pátek, a i když se to nezdá, i v Praze zavíraj brzo a metro je o dost rychlejší... Po dlouhém váhání, dlouze váhat je totiž mým zvykem, souhlasím.
Jedeme tedy metrem, ale na Florenc nedojedeme, páč jsem dostala ideu s poetickým jménem Kotva. Jsme tedy na Náměstí Republiky a jdeme do Kotvy. Hračkářství - 3. patro. Magicy maj, taky za pultem, hádat se však nestihneme, jsme zaskočeny prodavačkou. Bezmyšlenkovitě vypravím, že se díváme. Prodavačka odkvačí a sestra mě obdařuje obdivným pohledem. Koukáme tedy a vykoukáváme, že asi mají to co chceme. Povzbuzena svým komunikačním úspěchem pobízím sestru, aby se zeptala. Ptá se. Mají je. Za 299. Ale špatný barvy - jen červenou a černou a černou s modrou. To my ale nechceme, my přesně víme, co chceme - tohle to neni, my totiž chceme bílo-zelený. Vycházíme jiným exitem, než jsme přišly. Trochu zmatena hledám metro. Sestra je bezradná, já však sebejistě vycházím tamtudy. U vlezu se mě sestřinka optá, jak jsem to tak přesně věděla. Po pravdě odpovím, že jsem nevěděla, že jsem se akorát pověsila na tamtoho týpka z baťohem, který vypadal na cestujícího metra a nejspíš věděl kam jde.
Cesta metrem probíhá v uvolněném duchu. Vystupujem. Rozverně kopu do padesátníku, který se válí na podlaze, sleduji jeho dráhu a opětovné zastavení o černé kožené boty. Z náhlou hrůzou zvedám oči, a to jen proto abych se střetla s nehezkým ekvivalentem hákového kříže. Revizor. A další... A pak ještě dva další. Sestře je 13, akorát se po ní zle koukají a kárají ji. Já však s podivně prázdným výrazem doluji občanku. Dostávám svoji první pokutu ve svém mladém a nevinném životě. Máma nebude mít radost. Ale přes zadek taky nedostanu s ohledem na těch hezkých pár obálek s modrým pruhem s tajemným nápisem Dopravní podnik hlavního města Prahy...
Mlčky pokračujeme. Ani nevíme jak, jsme před Černým Rytířem.
Jímá nás děs a hrůza - velké napůl průhledné dveře nám ukazují akorát prázdnou chodbu a dveře další. Mlčíme. Pak začnu vyjednávat. Úplatek ani výhružka mi proti mé pevně rozhodnuté sestře nejsou nic platné. Jakýsi mladý muž po nás hází zkoumavým okem a vchází dovnitř. Nevěřícně sledujeme, že za druhými dveřmi jsou ještě další dveře. No Fuj.
Začínám s vydíráním. Používám i argument, že nás chytili démoni a že to přeci nebude zbytečné. Nic, sestra je stejně vyděšená, stejně svázaná studem jak já. Obě jsme v šoku. Já však mohu vydírat i v šoku. Tentokrát nic nepomáhá... Mladí muži, všichni okolo 20 kolem nás tam a ven projdou ještě třikrát. Vzdávám vyjednávání, rozhoduji se a jdeme na tramvaj.
U tramvaje zbadám Delvitu. Jdem si spravit náladu Taťánou a Sprajtíkem. Kupuji lístky. Čekáme na tramvaj. Do tramvaje na kterou nečekáme nastupují ti odporní tvorové od DPhlmP. Je nám špatně. Jedeme metrem na Anděl. Už nemáme sílu se hádat, prodavačka je naštěstí jiná. S pocitem spráskaného psa platím za ty proklaté karty proklaté 400,- a strkám je do kapsy. Lístky ještě platí a tak můžeme s klidem jet tramvají domů. Akorát si nesednem. Hrůza, člověk si jednou zaplatí a ani ho nikdo nepustí sednout. How rude. prohlížíme příbalový leták - dokonce si kvůli tomu sundám sluneční brýle - zjišťuji, že je fakt tma. Překvápko...
Lepšíme si náladu oním příbalovým letákem.
Jedeme domů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P.A.D.M.É. P.A.D.M.É. | E-mail | Web | 19. února 2007 v 22:59 | Reagovat

To my, když jsme kupovali Magicy se sestrou, tak jsme to měli jednodušší díky doporučení kamarádky.

2 -Rhi- -Rhi- | E-mail | Web | 19. února 2007 v 23:05 | Reagovat

Neříkej, a co takhle zmínit, že to já jsem ta kamarádka? ;-)

3 Opheila Opheila | Web | 21. února 2007 v 20:32 | Reagovat

Jo. Nevim jestli levněji, ale sehnat jste je každopádně mohly v Dračím doupěti v kolmý ulici na Národní třídu. (Vim to ptrotože naproti tomu mám školu) :D

4 -Rhi- -Rhi- | E-mail | Web | 21. února 2007 v 22:50 | Reagovat

:-) On tady nebyl problém kde, tady bylo nejhorší jak a za kolik...:-) Navíc v tom černym rytíři je měli myslim za necelý 3papíry, ale my jsme tam prostě nemohly vlízt..:-)

5 P.A.D.M.É. P.A.D.M.É. | E-mail | Web | 23. února 2007 v 17:25 | Reagovat

to byl náznak.

6 -Rhi- -Rhi- | E-mail | Web | 23. února 2007 v 18:55 | Reagovat

Neříkej... :D :D Něco jako Moudrá Osoba - a ještě k tomu se smajlíkem co...? :D

7 Suving Suving | E-mail | 15. května 2007 v 18:30 | Reagovat

Nojo, to byly časy kdy jsem to ještě hrával...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama